Tak nám dorazila domů složenka na 121 tisíc korun, kterou máme za každého člena domácnosti České republice uhradit. Na jednu stranu je to od TOP 09 a Miroslava Kalouska mistrný tah, jak před volbami upozornit lidi na to, jak obrovsky je náš stát zadlužený. Ovšem pokud se na to podíváme pohledem obyčejného člověka – proč by ten dluh měli platit občané České republiky? Co nám Česká republika dává za to, že za ní platíme dluhy?

Dálnice v Česku stojí 3 až 5 x více peněz než v Německu či jiné vyspělé zemi, podnikavci si zde vydávají časopisy za státní peníze za naprosto nesmyslné ceny, poslanci si pěkně zneužívají náhrady a stát se dojí jak jen to jde. Proč máme ze svých daní platit 3 auta a luxusní byt pro šéfa kontrolního úřadu?

Co pane Kalousku stát dělá s těmi 400 tisíci, které mu každý rok na daních zaplatím prostřednictvím DPH, daně z příjmů právnických osob, daně ze mzdy a sociálního a zdravotního pojištění? Skončí v kapsách členů dozorčích rad státních gigantů nebo za ně zachráníme špatně hospodařící ČSA? 

Fakt mi promiňte pane Kalousku, ale tu složenku zaplatit nemohu. Sám momentálně nemám peníze. Taky jsem dělal chyby, ale stát za mě bohužel mé dluhy nezaplatí tak jako to chcete Vy od nás. Musím si to pěkně vyžrat sám. Tak si to taky zaplaťte sami ze svého.

Zkusím napsat do Poslanecké sněmovny a na Úřad vlády, zda by za mě stát nechtěl zaplatit dluhy, které mám. Číslo mého účtu je 2000032036/2010 (používám družstevní záložnu FIO, protože je bez poplatků a musím šetřit). Schválně kolik peněz mi politici přispějí.  Pokud se sejde dostatečně vysoká částka, tak vám těch 121 klacků rád pošlu.

Zásadní rozdíl mezi českým a americkým prostředím je v tom, jak se v USA využívá a dělá marketing. Zatímco v Čechách jsme ještě naplno nepodlehli kouzlu jednoduchých specializovaných stránek, jejichž cílem je přesvědčit zákazníka k tomu, aby si koupil náš produkt, americký internet je plný reklamních stránek následujícího typu.

Je velmi zajímavé sledovat způsob, jakým si autor této reklamy hraje s potenciálními klienty a jak je postupně a pomalu nenásilně přsvědčuje k tomu, aby si koupili nabízený produkt (v tomto případě knížku o osteoporóze). Celým textem nás provází příjemný hlas autora knížky a postupně se v reklamě dozvídáme, že osteoporóza je bolestivá, může nás dostat na vozík a můžeme na ni dokonce zemřít, podobně jako 50% američanů starších 65 let.

Autor také mistrně využil aktuální popularity tohoto tématu, kdy americká televize ABCnews přišla s odhalením, že některé léky užívané běžně na léčbu osteoporózy mohou paradoxně vést k vyššímu riziku vzniku zlomenin. Tím, že tuto pasáž vhodně zakomponoval do svého reklamního textu, získal naprosto jasný a přesvědčivý argument, který přesvědčí ke koupi snad každého. Upřímně řečeno se mi ta reklama docela líbí a člověk by si tu knížku hned koupil, i když zrovna osteoporózou netrpí.

V Čechách jsem zatím podobnou formu reklamy viděl jenom párkrát a tak přemýšlím zda by se podobný styl marketingu vyplatil i českým firmám. Myslíte si, že podobný styl nabídky může v našich končinách uspět nebo to lidi nepřijmou kladně?

Zkoušeli jste to už někdo? A s jakými výsledky?

Výběr dodavatele služeb nebo produktů je velmi důležitý. Špatný výběr dodavatele může i nadějný projekt naprosto pohřbít, proto je dobré věnovat výběru dodavatele patřičnou pozornost.

V překladatelství čas od času potřebujeme nové překladatele, zejména na netradiční jazykové kombinace, a tak musíme zalovit mezi českými překladateli a vybrat z nich pokud možno ty nejlepší dodavatele pro náš účel.

V zásadě je při výběru dodavatele (a to platí nejen v překladatelství, ale obecně) potřeba najít odpověď na následující otázky:

Dokáže vybraný dodavatel splnit to co od něj očekáváme?

Abychom na tuto otázku našli odpověď, musíme nejprve sami vědět co od dodavatele očekáváme a jaký rozsah dodávek zboží nebo prací (služeb) po něm budeme vyžadovat. Jinak budeme přistupovat k výběru dodavatele kancelářských potřeb a jinak k výběru dodavatele služeb, na kterých závisí naše podnikání (v mém případě třeba překladatelství). Pokud tedy víme naprosto přesně co od dodavatele chceme, můžeme přistoupit k jeho výběru.

Asi nejjednodušší cestou je zadat do Googlu název služby nebo produktu, který chceme od dodavatele koupit a vybírat z firem, které nám americký strejda vyhledávač nabídne. Případně lze pro výběr dodavatele také využít poptávkového systému (na trhu jich je hodně, nejznámnější jsou asi ePoptavka a aaaPoptavka) a nechat si zpracovat poptávku a na základě poptávky pak vybírat. Pokud poptáváte věci z oblasti IT, programování, SEO, apod. tak je dobré zadat poptávku na Webtrhu, ovšem z vlastní zkušenosti říkám, že je lepší přes webtrh poptávat něco lehčího a menšího – například výrobu baneru, apod. než nějakou seriózní a větší práci. Kvalita tamních lidí totiž bývá značně různorodá.

Jak si vybrat z nabídek?

Pokud již tedy máte nabídky od potenciálních dodavatelů (vždy doporučuji oslovit alespoň 3 – 5 dodavatelů, aby bylo nějaké srovnání), nastává čas výběru dodavatele. Již samotný způsob prezentace nabídky vám hodně napoví. Pokud vám nabídka na zakázku v hodnotě půl miliónu korun přijde e-mailem ve stylu „celková cena za zakázku je xxx“, tak doporučuji pečlivě zvážit zda takového dodavatele vybrat. Sice nemusí vždy platit, že nabídka na hlavičkovém papíře firmy nebo v nějakém pěkně upraveném pdf souboru s dokonale rozpoložkovanou cenou je vždy nejlepší a firma skutečně splní co slíbí, ale na druhou stranu to svědčí o tom, že se s Vámi partner snaží jednat poctivě a průhledně a investoval čas do toho, aby jeho nabídka měla alespoň nějakou tu „štábní kulturu“.

Osobně k nabídkám přistupuji tak, že vyřadím vždy nejlevnější a nejdražší nabídku a vybírám ze střední cenové hladiny. Moc nevěřím v heslo jsme nejlevnější, nejlepší a poskytujeme nejkvalitnější služby – to podle mě nejde dohromady, zejména v překladatelství nebo v IT.

Prověření referencí

Pokud jsme tedy vyřadili nabídky, které jsou zcela mimo mísu, ať již z hlediska způsobu prezentace nebo z hlediska ceny, nastává čas prověřit reference. Upřímně řečeno je dobré zavolat nebo napsat klientům, kteří služby daného subjektu využili a zeptat se na to jak byli spokojeni. Sice to nemusí mít vždy dobrou vypovídací hodnotu, ale pokud nám zákazník uvedený v referencích řekne, že překladatel pro ně přeložil jeden malý obchodní dopis a my poptáváme překlad dvěstěstránkového manuálu do češtiny, je to signál, že potenciální partner pravděpodobně nemá dostatek referencí a zkušeností a jeho výběrem bychom mohli udělat chybu.

Poslední krok

Po prověření referencí vyřadíme další nabídky a já si obvykle nechávám 2 nejlepší a mezi nimi se rozhoduji. Většinou to řeším tak, že se zeptám na něco odbornějšího (třeba na to, zda je možné překládat v Tranzitu) a pokud dostanu uspokojivou odpověď (tedy například: překladatelský software Star Transit používáme a můžeme v něm zakázku vypracovat, ale budeme potřebovat zdrojový soubor, ze kterého je to pdf vygenerované), je to pro mě signálem, že partner ví o čem mluví. Jedna nejmenovaná překladatelská agentura mi na otázku zda je možné překládat v Tranzitu odpověděla, že mi bohužel nemohou zajistit překlad v našem vlastním informačním systému, ale že prý používají moderní CAT nástroje, díky kterým za překlad ušetřím. Hned jsem věděl, že ta agentura neví o čem je řeč, protože Transit je sám o sobě CAT a nikoli informační systém:). Dobré je také sledovat celkovou reakci potenciálního partnera na poptávku. Pokud partnera vaše otázky obtěžují nebo na ně neodpovídá, asi nebude tím pravým ořechovým. 

Malé shrnutí

Při výběru dodavatele tedy doporučuji řídit se následujícími zásadami:

• ujasněte si nejprve sami co vlastně od dodavatele chcete  a kolik peněz máte k dispozici na realizaci daného projektu.
• oslovte minimálně 3 – 5 dodavatelů z oboru a vybírejte podle stylu prezentace nabídky, referencí (alespoň pár si jich namátkově ověřte) a podle doplňující odborné otázky.

Jak vybíráte dodavatele Vy? Používáte podobný postup jako já nebo na to jdete jinak? A jaká je úspěšnost vašeho výběru (kolik z vybraných dodavatelů vaše poždavky nakonec skutečně splní)?

Za poslední 3 roky se svět překladatelských služeb hodně proměnil. Zatímco dříve se nejčastěji překládali texty všech druhů, po finanční krizi začínají firmy šetřit i na překladatelství a nechávají si překládat pouze vysoce odborné nebo urgentní věci, jako jsou například smlouvy nebo technické manuály.

O to více se dnes tlumočí nebo dělají různé další doplňkové služby, jako je například DTP nebo multimédia. Zrovna dnes se chystám do nahrávacího studia namlouvat pro jednu firmu se 3 kolegy nějaký text k videoprezentaci.

Minulý týden jsem s jedním klientem při obědě řešil situaci, kdy on tvrdil, že když si překlad nechá udělat vlastnímu zaměstnanci, vyjde ho to levněji než překlad od agentury.

Jeho argumentace byla, že takhle za jedny peníze získá překlad a zaměstnanec se nebude flákat.

Ale je to skutečně pravda?

Řekněme, že pro Vaši mateřskou společnost dostanete za úkol přeložit 8 normostran smlouvy do angličtiny. Překlad nemusí být vyhotoven rodilým mluvčím, jde jenom o orientační překlad pro vašeho vedoucího, který neumí česky a chce vědět o čem český originál smlouvy pojednává.

Překladatelská agentura vypracuje cenovou nabídku na 3 300 Kč (330 Kč za normostranu). Text v angličtině bude totiž o cca 20 – 25% delší, proto počítáme 10 normostran.

V této ceně jsou zahrnuty následující služby:

• vlastní překlad českým překladatelem – 250 – 270 Kč za normostranu (celkem tedy 2 500 – 2 700 Kč). Tento překladatel současně provede korekturu pravopisu a zachová původní formátování textu.
• náklady překladatelské agentury na administrativní práce – řekněme 150 Kč (telefon, čas projektového manažera strávený realizací zakázky).
• marže překladatelské agentury – 400 – 600 Kč za celý překlad

Dobrá překladatelská agentura má k dispozici oborové slovníky a moderní CAT (computer aided translation) nástroje, díky kterým má obvykle databázi právnických termínů, takže překlad zvládne za 2 pracovní dny. Pokud tedy překlad zadáte v pondělí, ve čtvrtek ráno ho (den zadání se do termínu nepočítá) máte při normálním termínu na stole za 3 300 Kč.

A nyní si vezměme překlad zaměstnancem vaší společnosti. Překlad smlouvy bude pravděpodobně příslušet obchodnímu řediteli Vaší firmy, který by měl angličtinu dostatečně dobře ovládat tak, aby byl překlad schopen zvládnout. Pro jednoduchost předpokládejme, že Váš ředitel je génius a dokáže smlouvu přeložit ve stejném čase jako překladatel.

Pokud se budeme držet při zemi a předpokládat, že plat Vašeho ředitele činí nějakých 35 tisíc čistého měsíčně, dostáváme se na hrubou mzdu kolem 47 000 Kč. Vezmu-li si, že zaměstnanec stráví překladem smlouvy dva dny, tak pokud má měsíc 22 pracovních dní, připadá na jeden pracovní den částka 2 136 Kč, takže celý překlad Vás v nákladech vyjde na 4 272 Kč. A tohle je ideální případ, Váš ředitel musí být dostatečně zkušeným překladatelem, aby podal srovnatelný výkon jako profesionální překladatel. Obvykle mu překlad zabere 2x tolik času než člověku, který se překládáním dnes a denně živí a ví kde najde právnické termíny, má k dispozici glosáře a minulé překlady k nahlédnutí, apod.

Jak jste na tom Vy? Využíváte služeb překladatelské agentury nebo si raději všechno bastlíte sami v rámci firmy? A jak jste se službami překladatelských agentur spokojeni?

Drago na svém blogu napsal zajímavý článek o tom, jak by si bloggeři mohli vydělávat psaním reklamních článků.  Vzhledem k tomu, že se touto oblastí také poměrně hodně zabývám a mám s tím nějaké zkušenosti, dovoluji si nabídnout svůj pohled na věc.

PR články - proč je lidé kupují?

Můj pohled na tuto oblast se vyvíjel. S pomocí pr článků se mi podařilo dosáhnout určitých úspěchů pro mé klienty, ale na druhou stranu se psaním PR článků člověk stává tak trochu prodejnou holkou a na čtenost blogu to většinou mívá neblahý vliv.

Lidé si PR články kupují nejčastěji ze 2 důvodů. Prvním důvodem je zpětný odkaz na webové stránky, který díky umístění v oborově relevantním článku, má údajně mít vysokou hodnotu.

Druhým důvodem je potřeba informovat (nebo chceme-li propagovat) výrobky nebo služby inzerenta.

Zatímco v prvním případě potřebuje inzerent nějaký obsahově bohatý web z oboru bez ohledu na návštěvnost, ve druhém případě bude návštěvnost webu, na kterém je článek umístěn, zásadní. 

PR články v Čechách – zase ta „česká“ cesta

Podle mého názoru není dlouhodobě udržitelný způsob jakým se PR články v Čechách píší a vydávají. Když jsem ještě provozoval pr článkové weby, za jeden den bylo přidáno třeba i 10 článků, jejichž kvalita byla značně různorodá, od klasických reklamních žvástů typu „nabízíme nejlepší služby za nejnižší ceny“, až po celkem hezké a chytré reklamní články, na kterých nebylo jejich zaplacení na první pohled znát.

Hlavním problémem PR článků u nás jsou podle mě dvě zásadní věci:

Neoznačený PR článek je podvod na vyhledávače i na čtenáře blogu

Pokud PR článek neoznačím jako PR článek a dám do něj „do follow“ odkazy, je to vlastně podvod na vyhledávače a na čtenáře blogu. Čtenář je neoznačeným PR článkem uveden v omyl a pokud si na základě PR článku něco koupí a nestojí to za nic, blogger se v očích čtenáře hodně zdiskredituje.

Psaním PR článků značně utrpí kvalita a čtenost blogu v očích čtenářů

Zatímco klasickou reklamu již čtenáři nějakým způsobem zkousli a nevadí jim, PR články čtenosti blogu rozhodně nepřidají. Pokud je budeme striktně a poctivě označovat, lidé je z principu nebudou číst a přestanou na blog chodit. Jak kdosi trefně poznamenal v komentářích ke shora uvedenému článku, pokud nebude poměr kvalitních článků ku PR článkům 50:1, vždy dojde k odlivu čtenářů.

Jak to bude s PR články dál?

Podle mého názoru není ta česká cesta s placenými články dlouhodobě udržitelná a dříve nebo později to dopadne tak, že se zde uzákoní povinnost bloggera informovat o tom, že článek je placený. Navíc podle mě dojde k nějaké formě deautorizace nebo penalizace zpětných odkazů v těch článcích tak, aby tyto ztratily hodnotu. V USA se již tradiční PPP systémy přizpůsobují nové situaci a vyžadují, aby blogger informoval o tom, že za článek dostal zaplaceno, čímž je tento business de facto odsouzen k odsunu na okraj zájmu inzerentů.

Podle mě u nás dříve nebo později dojde ke stejné situaci.

Co si o tom myslíte Vy? Jak hodnotíte placené PR články? Jsou přínosem nebo je to jen další ze slepých uliček, jako byly třeba různé automatizované systémy na prodej zpětných odkazů?